V tomto článku se bude tvrdit, že dílo Alfreda Northa Whiteheada (1861-1947) poskytuje plodný zdroj pro porozumění filosofického vývoje a validity vědeckých pojmů pomocí analýzy jejich socio-historického umístění. Článek se bude zabývat dvěma klíčovými elementy Whiteheadova myšlení. Jedním elementem je "bifurkace přírody" a článek sleduje vliv, jenž tento pojmový kompromis má na filosofii a sociální vědy. Druhý element představuje status abstrakce v myšlení a bytí. Článek nastíní Whiteheadův argument, že je nezbytné věnovat pozornost sociálnímu prostředí, jež zároveň umožňuje a inhibuje myšlení, pokud má historická epistemologie schopna vyvinout nové, a přesto analyticky silné koncepty.